Lhůty ve správním řízení upravené pro postupy správních orgánů, resp. jejich dodržování, jsou velmi důležité z pohledu naplňování principů veřejné správy a taktéž z pohledu účastníka správního řízení.
Mezi základní zásady činnosti veřejné správy patří princip rychlosti a hospodárnosti upravený v ustanovení § 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Účastník řízení pak má právo na projednání věci bez zbytečných průtahů.[1]
Podle správního řádu správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností, kdy nadřízený správní orgán koná z moci úřední (§ 6 ve spojení s § 80 správního řádu). [2]
[1] Např. podle nálezu Ústavního soudu II.ÚS 225/01 ze dne 4. 7. 2001 „…právo stěžovatele na řádný a spravedlivý proces, zahrnuje v sobě nejen právo na spravedlivý způsob vedení procesu, ale také právo na to, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů, jak výslovně uvádí čl. 38 odst. 2 Listiny a § 3 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)…“. "Skutečnost, že správní orgán po dobu více jak 9 měsíců neučinil v řízení žádný úkon, jednoznačně dokládá, že nepostupoval tak, aby věc byla vyřízena bez zbytečných průtahů, což zakládá porušení čl. 38 odst. 2 Listiny."
[2] Mezi opatření proti nečinnosti patří – příkaz nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí; převzetí věci a rozhodnutí namísto nečinného správního orgánu (atrakce); pověření jiného správního orgánu ve správním obvodu nadřízeného orgánu (delegace); přiměřené prodloužení zákonné lhůty pro rozhodnutí (prolongaci).
Ochrana proti nečinnosti správního orgánu prostřednictvím soudu náleží tomu, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu.
Konkretizace lhůt pro vydání rozhodnutí je primárně upravená v § 71 správního řádu. Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení (s možným připočtením zákonem stanovené doby, jde-li např. o zvlášť složitý případ nebo o případy, kdy se zpracovávají znalecké posudky).
Jestliže dochází k nečinnosti správního orgánu v rozporu s právními předpisy, je třeba se takové nečinnosti bránit. Jednak je na místě využití žádosti k provedení opatření proti nečinnosti, posléze žalobu proti nečinnosti podle § 79 zákona č. 150/2004 Sb., soudní řád správní,[1] případně ústavní stížnost.
Pro doplnění lze uvést, že správní řád kromě toho upravuje v ustanovení § 175 stížnost, když dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany.
Mimoto je třeba vzít v úvahu další postupy, a to s ohledem na odpovědnost za nesprávný úřední postup [viz zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)].[2]
Ke krizovým opatřením
Na tomto místě lze připomenout mimořádná vládní opatření, která mohla mít vliv na postupy správních orgánů z hlediska rychlosti vyřizování záležitostí. Správní řád sám neupravuje zvláštní lhůty pro případy krizové situace. Součástí usnesení vlády č. 217 ze dne 15. března 2020 však bylo mimo jiné uloženo orgánům veřejné moci a správním orgánům (dále jen "orgán"), aby v rámci všech svých pracovišť zahájily omezený provoz vyplývající z nouzového stavu, spočívající v omezení práce, státní služby, zejména na ty agendy, jejichž výkon musí být bezpodmínečně kontinuálně zajišťován, a to zejména k zajištění chodu veřejné správy a služeb veřejné správy v nezbytně nutném rozsahu a plnění úkolů vlády České republiky směřujících k dosažení cílů nouzového stavu; ostatní agendy se vykonávají v rozsahu, který neohrozí níže uvedená opatření nutná k ochraně zdraví státních zaměstnanců, zaměstnanců a dalších úředních osob. Na citované usnesení vlády navázala mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví obdobného charakteru. Po určitou dobu byla tedy předpokládána určitá paralyzace výkonu veřejné správy na určitých „nikoliv neodkladných“ úsecích.
Nicméně neplnění lhůt nemůže být svévolné. Ostatně i Metodika MV ČR v závěru dodává, že vyhlášený nouzový stav úřady zneužívat nesmí, a proto je třeba vždy individuálně posoudit, zda nedodržení lhůty nastalo opravdu v důsledku nouzového stavu. Pro tyto účely by měl úřad nedodržení lhůty náležitě odůvodnit.
Uvedená paralyzace postupů veřejné právy se mohla promítnout též do využití opatření proti nečinnosti. Jak je naznačeno výše, nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví. K tomu metodika Ministerstva vnitra pro období omezeného výkonu veřejné správy uvedla, že nadřízené správní orgány by měly při posuzování případné nečinnosti přihlédnout k vládou, resp. Ministerstvem zdravotnictví stanoveným omezením. [3] „V této souvislosti doporučujeme, aby nadřízené správní orgány omezily nebo odložily postup podle § 80 odst. 4 správního řádu. Vzhledem k omezené činnosti správních orgánů by tyto nástroje nemohly splnit svůj účel, a jednalo by se proto o nadbytečnou administrativní zátěž, která by s ohledem na objektivní skutečnosti nepřispěla ke zlepšení faktického výkonu veřejné správy.“[4]
Metodika se zabývala též zvláštními postupy, tj. uvedené výjimky se nevztahovaly na lhůty, s nimž je spojena prekluze, nebo určitý následek.[5]
[1] K podání této žaloby je oprávněn „ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu“. Podle § 80 odst. 1 a 2 soudního řádu správního lze žalobu podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon, přičemž zmeškání lhůty nelze prominout.
[2] Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 30 Cdo 344/2014, ze dne 29.9.2015 „Na správní řízení tak lze aplikovat větu druhou § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Z toho důvodu jsou postižitelné jednotlivé průtahy v řízení, tedy pokud správní orgán porušil svou povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.“ Dle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu „Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.“
[3] https://www.mvcr.cz/clanek/stanovisko-ministerstva-vnitra-k-posuzovani-behu-lhut-v-oblasti-verejne-spravy-v-dobe-trvani-nouzoveho-stavu.aspx, dále jen „Metodika MV ČR“.
[5] Metodika MV ČR zde poukazuje na fikci rozhodnutí uplynutím stanovené lhůty.
Ochraně práv účastníka řízení včetně práva na dodržení lhůt správními orgány je třeba věnovat pozornost v každém správním řízení.
Pokud chcete získat více informací, neváhejte kontakovat autora článku, případně nám na sebe zanechte kontakt pro zasílání aktuálních novinek z oblasti samosprávy.